Případová studie

Strategie trvale udržitelného využívání údolní nivy Dyje v obci Rakvice


Úvod

Důsledkem vodohospodářských úprav na jižní Moravě, včetně regulace Dyje a výstavby Novomlýnských nádrží, byla radikální přeměna využití údolní nivy také v katastru obce Rakvice (částečně i obcí Podivína a Lednice) a výrazná degradace její ekologické funkčnosti. Většina dřívějších luk byla přeměněna na ornou půdu, řada přirozených biotopů (mokřadů, slepých ramen, remízků) byla zlikvidována. Navíc se nesplnily očekávané ekonomické přínosy související s těmito změnami: nové meliorační systémy dobudované teprve koncem osmdesátých let zůstaly nevyužívány, aluviální půdy po přeměně luk na ornou půdu v kritických hydrologických obdobích omezují mechanizační přístupnost.

Z podnětu obce a zemědělců na katastru Rakvic - s částečnou účastí obcí Podivína a Lednice - se navrhuje změna využívání údolní nivy mezi Trkmankou a Dyjí k dílčímu zatravnění orné půdy, respektování vyvinutých společenstev na zamokřených lokalitách k záměrnému vytváření mokřadů v terénních depresích. Byl již zpracován úvodní projekt tohoto záměru (VH ateliér, s.r.o., Brno), jedná se s majiteli pozemků, k projektu se již vyjádřily orgány státní správy, atd. Ekologický institut VERONICA byl požádán Obecním úřadem a Zemědělským družstvem Rakvice o konzultační a komunikační pomoc a v rámci tohoto grantu AVA ji realizovala.

Lokalizace a základní údaje

Obec Rakvice se nachází na jižní Moravě v okrese Břeclav asi 12 km severozápadně od tohoto okresního města. Zmíněný iniciovaný projekt byl zpracován se záměrem provést v tomto území pozemkové úpravy a tak byl s tímto úzkým vymezením také nazván: Levý břeh - údolní niva Dyje, pozemkové úpravy. Postupně však projekt krystalizoval v širším záběru a našel těžiště v revitalizačních opatřeních v území. Zájmové území projektu má celkovou plochu cca 750 ha převážně v k.ú. Rakvice s malými přesahy do katastrů sousedních obcí Podivína a Lednice.

Celé území je vlastně umělý poldr omezený vzdušnou patou hrází podél Trkmanky a Dyje, z něhož musí být voda přečerpávána vybudovanou čerpací stanicí. Účinnost dosahu čerpání na snížení vody v hlavním kanále a dalších pěti zaústěných vodotečích je však omezena jen asi na délku jednoho kilometru. Zvýšení vody v Trkmance nebo v Dyji se projevuje zvýšením hladiny podzemní vody v údolní nivě zájmového území.

V zájmovém území se nachází:

- chráněné území - přírodní památka "Kutnar" - mokřadní lokalita (k.ú. Rakvice)

- chráněné území - přírodní památka "Květné jezero"- mokřadní lokalita (k.ú. Lednice)

- cenné území "U Facky" - původní luční společenstva

- lužní les podél břehové linie řeky Dyje

- "Mahenovo jezero" - bývalé slepé rameno Dyje severně od Bulharského jezu.

V území jsou také rozptýlené zbytky slepých ramen původních vodních toků a s hospodařením na orné půdě dochází stále více k jejich zazemňování. Nicméně právě tyto lokality mají být budoucím základem k vytváření nových mokřadů.

 

Současná situace v údolní nivě řeky Dyje

Vodohospodářské úpravy jižní Moravy provedené v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století postupně odhalují své negativní stránky. Jednou z nich je skutečnost, že odvedení vody z prostoru údolní nivy bylo chybným i neúčinným opatřením a následná přeměna luk na ornou půdu byla neúspěšná. Následky se dostavily v té podobě, že zamokřená místa (deprese, v nichž vystupuje na povrch podzemní voda a dlouho stagnuje) v údolní nivě se nedají jako orná půda obdělávat, oproti jiným vyvýšeným místům, která se dají po vyschnutí půdy kultivovat. Po zaklesnutí podzemní vody a vyschnutí v letních měsících je tato půda slehlá, špatně se kultivuje a zpravidla je již ponechána bez obdělávání. Na tato místa pak samovolně nastupují sukcesní vegetační formace, zejména rákos a vlhkomilné trávy a tak vlastně dochází ke zpětnému procesu, který odpovídá ekologickým podmínkám a spontánnímu rozvoji k příznivému posílení biodiverzity.

Tento proces je typický pro části údolní nivy řeky Dyje v prostoru obcí Rakvice-Podivín-Lednice, který má předpoklady být atraktivní z hlediska rozvoje turistiky zaměřené na přírodní hodnoty krajiny a zároveň se jedná o území, které je kontaktní zónou (případně se stane součástí) budoucí lokality Natura 2000.

Na druhé straně se rozvíjí aktivity obcí, které vsadily na rozvoj šetrné turistiky s využitím místních zdrojů (jako je např. vinařství a ovocnářství). Tyto aktivity však nemají adekvátní protiváhu v nabídce návštěvníkům, které přitahují přírodní fenomény v prostoru údolní nivy. V této souvislosti je možno vzpomenout studii zpracovanou skupinou francouzských studentů z Univerzity v Brestu v roce 1996 (organizovala ZO ČSOP Veronica ve spolupráci s fakultou architektury ČVUT v Brně) pojednávající o možnostech turistického rozvoje obce, která kladla hlavní důraz na zvýšení atraktivity přírodního prostředí pro cílené skupiny návštěvníků.

Vodohospodářskými úpravami se eliminovaly pravidelné záplavy, ke kterým docházelo jednou i dvakrát ročně a také se dosáhlo poklesu hladiny podzemní vody. Rovněž bývaly běžné záplavy v trase toku Trníček.

Problémy na dnešní zorněné půdě, která byla dříve loukami, se zdůvodňují také absencí údržby sítě vodotečí a odvodňovacích kanálů realizovaných při vodohospodářských úpravách v komplexu zemědělské půdy. Rovněž v důsledku určité "anarchie" provozování vodohospodářských zařízení - stavidla, čerpací stanice - se zhoršily podmínky pro využívání orné půdy. Do území pronikl a rozšířil se bobr evropský, který svojí činností vytváří překážky volnému odtoku vody z území.

V této souvislosti zpracovatel projektu specifikoval několik problémů spojených s jeho realizací:

Je třeba vnímat komplex celého projekčního záměru: zlepšit podmínky pro odpovídající typ hospodaření zemědělské půdy (louky, orná půda), zvýšit ekologickou stabilitu území a vytvořit z této části údolní nivy ekologicky hodnotné území a esteticky působivou lužní krajinu.

K realizaci všech opatření je nutno do tohoto území cíleně soustředit aktivní činnost nejméně dvou skupin investorů, a to obcí a správce zemědělských vodních toků.

Pro realizace těchto revitalizačních záměrů je rozhodující získání prostředků ze státních fondů Ministerstva životního prostředí a z příslušných dotačních titulů Ministerstva zemědělství, případně dalších fondů Ministerstva pro místní rozvoj:

- pro zatravnění, výsadbu dřevin a zřizování mokřadů (projekt je označuje jako vodní tůně) by o příslušné státní prostředky měly žádat obce (Rakvice, Podivín, Lednice) resp. Uživatel půdy (zemědělské družstvo),

Rozpočet navrhovaných úprav byl vyčíslen úvodním projektem celkem na 11,3 milionu Kč.

Z toho je uvažováno s využitím prostředků v rámci programu “péče o krajinu” ve výši 2,6 mil.Kč a na 5-letou údržby výsadeb dřevin s prostředky 0,6 mil.Kč s následující rozdělením do tří etap realizace (v tis. Kč):

Opatření

1.etapa

2. etapa

3.etapa

Celkem

Výsadba dřevin

171

143

244

558

Péče o porosty (5 let)

162

182

270

614

Zatravnění

47

77

259

383

Obnova mokřadů

359

517

726

1602

Polní cesta

35

   

35

Opatření celkem

774

919

1499

3192

 

Náklady na revitalizaci toků a melioračních kanálů v území spravovaných Zemědělskou vodohospodářskou správou byly vyčísleny na 8,1 mil. Kč zatím bez stanovení etapizace revitalizačních opatření.

Projekt navrhuje celkové zatravnění v rozsahu asi 40 ha orné půdy (s uvažovaným nákladem 10 000 Kč na 1 ha zatravnění) na soukromých pozemcích, které má v pronájmu k hospodaření Zemědělské družstvo Rakvice.

 

Zvolená strategie realizace navrhovaných změn využívání údolní nivy

V této místní iniciativě k nápravě následků vodohospodářských úprav na jižní Moravě provedených v období 1969-1989 je snahou přispět k úspěšnosti tohoto záměru ve dvou směrech:

K této problematice se uskutečnilo několik setkání se starostou a zastupiteli obce Rakvice a vedením místního zemědělského družstva a byl dohodnut společný postup k úspěšné realizaci tohoto záměru. Byl shodně vyjádřen souhlas, aby se souběžně podporovaly tyto prioritní zájmy:

Ke splnění těchto funkcí zemí bude třeba projekt rozvíjet a v dílčích aspektech dopracovat. Např. navržený rozsah zatravnění (40 ha) se jeví jako nedostačující a k požadované funkčnosti území by měl podstatně větší, a to alespoň 100-120 ha. Snaho je dosáhnout toho, aby 25-30% území zahrnující trvalé travní porosty a mokřadní lokality ve vzájemném propojení by mělo vysokou ekologickou hodnotu. Zbytek území by zůstala orná půda.

Změny využití půdy v údolní nivě se ukázaly problémem natolik složitým, že zpracovaný projekt ho nemohl v plném rozsahu řešit, spíše jen naznačit směry, jak je možno dosáhnout přijatelných výsledků. Vzhledem k tomu, že projekt zpracovávala soukromá firma a s odborníky z přírodovědných disciplin byla v kontaktu jen formou konzultací, rozhodli jsme se do tohoto problému zaangažovat na dobrovolné bázi odborníky z oborů biologie, ekologie a hydrologie, se kterými dlouhodobě v prostoru jižní Moravy spolupracujeme.

K tomu Ekologický institut Veronica oslovil odborníky ve speciální problematice ochrany přírody a krajiny, aby se vyjádřili k záměru projektu, posoudili způsob revitalizace nivy navržený projektem, zhodnotili navrhovaná opatření, upozornili na možná rizika a vyslovili svůj kvalifikovaný názor, a aby navrhli způsoby i další postup, jak dospět k optimálnímu řešení. Na úspěšnosti tohoto záměru hodně záleží, mohl by totiž sloužit jako precedens pro podobné další případy optimalizace využívání údolní nivy.

Po předběžných konzultacích se uskutečnilo celodenní pracovní setkání ekologických odborníků k projektu revitalizace údolní nivy v katastrech obcí Rakvice, Podivína a Lednice, uspřádané Ekologickým institutem Veronica na obecním úřadě v Rakvicích dne14.11.2001.

 

Návrhy pro další postup realizace záměru

Odborníci se podobně seznámili s projektem a jeho řešením, které obsahuje úpravy vodního režimu v současných a navrhovaných vodotečích, přeměnu části orné půdy na trvalé travní porosty, umožnění sukcesního vývoje na zamokřených lokalitách, včetně vytváření nových typů mokřadů cílenými technickými zákroky. Současně se uskutečnilo terénní šetření na lokalitách zájmového území projektu pro zhodnocení současné situace a pro identifikaci opatření navrženého řešení.

K projektu byly vyjádřeny názory z mnoha hledisek a z nich vyplynula doporučení pro další rozvíjení projektu (zpracovaný projekt je úvodní), pro etapizaci jeho realizace i pro možnosti získání podpůrných finančních prostředků. V rámci diskuse byly vzneseny některé náměty k dalšímu postupu jak pro fázi podrobného zpracování projektu, tak i dílčí realizace tam, kde zpracování podrobných projekčních podkladů není nezbytné:

Velmi významná v celém procesu je úloha Zemědělského družstva Rakvice, které společně s Obecním úřadem Rakvice projekt iniciovalo z důvodu racionalizace využívání půdy ve vymezeném území. Po fázi prvního kontaktu a diskusi s vlastníky pozemků je třeba podpořit informační a medializační proces k seznámení vlastníků s cíli projektu, formami realizace projektu i dalšími okolnostmi revitalizačních opatření v údolní nivě. Prostřednictvím zemědělského družstva je třeba vést takový způsob komunikace s vlastníky pozemků, který bude prezentovat rozvíjení dalších nepřímých pozitivních přínosů pro vlastníky pozemků. Jestliže na jedné straně dojde k dílčímu převodu orné půdy na trvalé travní porosty (tato orná půda ostatně před vodohospodářskými úpravami většinou loukami byla) a tím se sníží výše nájmu ale i daň z půdy, na druhé straně bude posílena jistota, že družstvo bude nadále pronajímat a podle nového schématu využívat veškerou půdu vlastníků. Nedojde tedy k tomu, co je dnes v praxi běžné, že totiž by neobdělatelná (neoratelná) půda byla vyčleněna z pronájmu a daňové zatížení přesunuto na vlastníky půdy.

Dále je třeba vznést apel na ty vlastníky, kteří jsou zároveň angažováni ve spolcích myslivců a rybářů, aby působili mezi svými ostatními členy a dospěli s nimi k zohlednění zlepšených podmínek dosažených revitalizací pro svoji činnost ve smyslu zvýšeného nájemního poplatku za užívání mysliveckého a rybářského revíru. V následující fázi se doporučuje provést dílčí jednání s vybranými vlastníky půdy, jako první část vysvětlující kampaně pozitivních možností z hlediska přínosu projektu.

Pro potřeby komunikace s účastníky dalšího procesu projednávání, upřesňování a kroků realizace projektu bylo doporučeno provést rekapitulaci hospodářských, ekologických a sociálních cílů celého záměru tak, aby byly srozumitelné všem zaangažovaným účastníkům a napomohly jejich aktivnímu přispění k realizaci projektu.

Z hlediska zaangažování státních institucí a pracovišť, která mají ve své působnosti vazby na toto území bylo doporučeno:

K seznámená s projektem a získání podpory od zájmových sdružení bylo doporučeno přizvat do procesu realizace projektu také:

 

Problém majetkoprávních a uživatelských vztahů k půdě.

Tento problém se ukázal jako nejožehavější v celém procesu. To, že původní louky byly po vodohospodářských úpravách přeměněny na ornou půdu (a na které se v hydrologicky deficitní dekádě osmdesátých let hospodařilo bez vážnějších problémů) je dnes bráno ze strany vlastníků jako nezpochybnitelná skutečnost evidovaná v katastru nemovitostí. Současné problémy s jarním dlouhotrvajícím zamokřením, se kterým se prakticky po celou poslední dekádu setkává uživatel půdy - Zemědělské družstvo Rakvice - se majitelů půdy nedotýkají potud, pokud je zemědělské družstvo jim ochotno platit nájem v sazbě za ornou půdu v plném rozsahu. A to i přesto, že část půdy jako ornou využívat z důvodu zamokření není možné.

V případě částečné přeměny této orné půdy zpět na luční porosty a změny kultury v evidenci nemovitostí nastane nutně konflikt s majiteli půdy, protože část jejich orné půdy přecházející do kategorie trvalých travních porostů bude mít stanovenu nižší cenu půdy a tím i nižší sazbu za pronájem. Ještě výraznější konflikt je nutno očekávat u té části velmi zamokřené půdy, která je navrhována k vytvoření trvalých mokřadních biotopů a má být tedy vyňata ze zemědělského hospodaření. K tomu je třeba dodat, že část půdy na zatravnění a na vytvoření mokřadních biotopů bude mít u různých vlastníků půdy různou velikost podle dispozic jejich pozemků. A také s touto rozdílnou mírou dotčených vlastnických poměrů u jednotlivých vlastníků půdy nastává komplikovaná situace s nimi při vyjednávání.

Návrh na řešení způsobu krácení uživatelských poplatků (nájmu z půdy) stejným proporčním dílem mezi vlastníky vzhledem k celkové výměře jejich pozemků v zájmové oblasti řešení byl hodnocen z pozice představitelů obce i zemědělského družstva jako nerealistický a pro jednání s vlastníky půdy jako neprůchodný. Proto bylo konsensuálně dohodnuto tento problém řešit až v konkrétním případě první dílčí navržené etapy a na tomto menším území vyzkoušet schůdné možnosti řešení tohoto problému.

Proces vytvoření trvalých mokřadních biotopů obsahuje ještě další dimenzi s ohledem na vlastnické a uživatelské vztahy. Plochu nově vytvořených mokřadů bude nutno od majitelů těch pozemků, na nichž se mají nacházet, buď vykoupit nebo jim dát náhradou za ně obecní nebo státní rovnocennou půdu. Oba možné způsoby bude třeba důsledně prověřit dříve, než se začne s majiteli půdy konkrétně jednat. Proto bylo v této fázi také upuštěno od široké seznamovací kampaně vlastníků půdy a veřejnosti k tomuto projektu revitalizace, protože na mnohé otázky je třeba ještě najít odpověď.

Související problém s vytvá řením nových mokřadních biotopů spočívá ještě v tom, komu bude svěřena péče o tyto mokřady (periodické odstranění biomasy, zejména porostů rákosu), stanou-li se majetkem obce nebo státu. O tomto problému je rovněž třeba jednat s příslušnými orgány státní správy a samosprávy.

 

 

 

Závěr a poděkování

Problémy degradace naší kulturní krajiny způsobené kolektivizací zemědělství a dalšími necitlivými intenzifikačními zásahy se nám postupně vracejí “bumerangovým efektem”. V obecné rovině se to týká venkovské krajiny téměř ve všech oblastech našeho státu.

Největší změny však nesporně nastaly v údolních nivách řek, které byly postupně regulovány v průběhu 20.století ať z důvodu získání kvalitnější zemědělské půdy nebo kvůli urbanizaci a následné ochraně proti povodním. Nejkontrastněji z tohoto hlediska se vyčleňuje část území jižní Moravy, na němž byly realizovány velkorysé vodohospodářské úpravy vletech 1970-1990.

Uvědomujeme si a musíme přijmout jako fakt, že návrat krajiny do původní podoby není možný. Na druhé straně se musíme snažit všemi dostupnými prostředky realizovat alespoň dílčí nápravné kroky, a zejména zachovat cenná území a ochránit je před další degradací. Dále je třeba hledat možnosti rozšíření ekologicky cenných území způsobem, jaký je obsažen v této studii. Věříme, že po obci Rakvice budou následovat další, které budou iniciovat navrácení funkcí údolních niv do optimální podoby.

Nakonec Ekologický institut Veronica děkuje zúčastněným specialistům za dobrovolné přispění k volbě strategie revitalizace údolní nivy a doufá v další spolupráci. Jsou to:

RNDr. Olga Skácelová, Moravské zemské muzeum, hydrologická laboratoř

RNDr. Jiří Schlaghamerský, Masarykova univerzita, přír. fak., katedra zoologie a ekologie

RNDr. Jiří Danihelka, Správa CHKO Pálava

RNDr. Miroslav Šebela, Moravské zemské muzeum, zoologické oddělení

Ing. Michal Hrib, Lesy české republiky,s.p., Lesní závod Židlochovice

RNDr. Zdeněk Hubálek, Ústav biologie obratlovců AV ČR, odd.med.zool. Valtice

Mgr. Pavel Čmelík, Agentura ochrany přírody a krajiny, pracoviště Brno

Ing. Vladimír Legát, VH atelier,s.r.o. Brno

RNDr. Mojmír Vlašín, Ekologický institut Veronica Brno

Děkujeme rovněž za vytvořené podmínky a spolupráci panu Petru Vajbarovi, starostovi obce Rakvice a pracovníkům Zemědělského družstva Rakvice, zejména jeho předsedovi panu Ing. Tomáši Nečasovi.