Když nastanou deště

Co byste měli vědět o povodních

 

Motto: Je levnější a účinnější se přírodě přizpůsobit než s ní nákladně bojovat.

Publikaci připravili: ing. Helena Králová, CSc., ing. Kamila Florová

Publikace vyšla v březnu 1999. Vydala ji ZO ČSOP Veronica pro Unii pro řeku Moravu.

(Náklad brožury Když nastanou deště byl bohužel rozebrán, v nejbližší době bude text na našich stránkách doplněn o obrázky.)

 

Úvodem

Člověk se nemůže při povodni spoléhat jen na pomoc státu. Občané se musí včas zajímat o to, jak bude jejich obec chráněna proti příští velké vodě. Sami by se však měli aktivně přičinit o to, aby jejich majetek neutrpěl při příští povodni škodu, které se dalo zabránit. Ve vlastním zájmu by lidé měli být připraveni, měli by vědět o povodni co nejvíc. K tomu má přispět tato publikace, v níž se pokusíme na příkladu povodí řeky Moravy objasnit příčiny a všechny zákonitosti, které jsou s povodněmi spojené, možnosti, jak povodním a škodám jimi způsobeným co nejlépe předcházet, jak se při povodních chovat a jaké z nich vyvodit poučení.

Povodí

Povodí je území, ze kterého všechna voda odtéká do jednoho potoka, řeky nebo jezera.

Po dešti voda teče po povrchu země z polí, lesů, vesnic a měst do řeky, nebo se vsakuje do půdy a cestuje podzemím jako voda podzemní. Povodí se liší tvarem, velikostí a celkovým charakterem. Povodí mohou být kopcovitá či hornatá, mohou být také úplně plochá.

Povodí velkých řek, jakými jsou Labe, Vltava, Odra a Morava, se skládají z mnoha povodí menších řek. Např. povodí řeky Moravy je tvořeno povodími Dyje s největšími řekami Svratkou a Jihlavou, Bečvy, Moravské Sázavy, Třebůvky, Desné, Oskavy, Bystřice, Hloučely a dalších říček, které se do řeky Moravy vlévají. Voda z povodí Moravy odtéká přes Dunaj do Černého moře, říkáme, že povodí Moravy náleží k úmoří Černého moře.

Rozhodujícími toky povodí řeky Moravy je vlastní Morava a Dyje, které vytvářejí dva rozdílné celky: zatímco povodí Moravy má tvar podélný a jejím hlavním přítokem před soutokem s Dyjí je Bečva, povodí Dyje má tvar vějířovitý a hlavními přítoky jsou Jihlava a Svratka.

Česká republika je někdy nazývána “střechou Evropy”. Všechna voda od nás odtéká pryč do níže položených oblastí, téměř žádná nepřitéká. Česká republika je tak významnou pramennou oblastí Evropy. Jediným významným zdrojem vody u nás, a tedy i v povodí Moravy, jsou atmosférické srážky. Rozdělení srážek v průběhu roku je nerovnoměrné, velké rozdíly jsou i mezi horskými pramennými oblastmi a nížinami. Nejvíce srážek bývá v červenci, zatímco největší objemy vody odtékají v březnu a dubnu, což je spojeno s táním sněhu. Nejnižší průtoky bývají v srpnu až říjnu.

Každý z nás žije v určitém povodí, je jeho součástí, stejně jako zvířata, rostliny a celá krajina. Všichni ovlivňujeme naše povodí tím, jak nakládáme s přírodními zdroji: s půdou, vodou, vzduchem, rostlinami a živočichy. Dění v malém povodí ovlivňuje dění ve větším povodí pod ním.

Zajímejte se o stav vašeho povodí. Víte, ve kterém povodí žijete?

Řeka

Páteří každého povodí je řeka. Pramení ve vyšších polohách, spojuje se s přítoky, postupně se zvětšuje a nabírá na síle. Řeka je tepnou krajiny, přináší pro život nezbytnou vodu. Proto i většina lidských sídel leží u řeky.

Řeka modeluje krajinu, kterou protéká. Zejména při povodních přináší množství materiálu do nižších poloh, kde jej ukládá. Tak se za poslední tisíciletí vytvořila údolní niva, ploché údolí podél vodního toku, vymodelované záplavovou vodou. Úrodná údolní niva řeky Moravy je široká místy až 10 km. Bohatství údolních niv, a tedy i nivy Moravy, spočívá také v obrovských zásobách podzemní vody, které řeku doprovázejí a na nichž je také závislá většina zdejších měst.

Tok řeky není rovná přímka, klikatí se ve smyčkách a ohybech, kterým říkáme meandry. Ty v průběhu času mění svůj tvar, protože řeka vymílá břehy a na protilehlé straně vymletý materiál ukládá. Tím se postupně celý tok přesouvá, vznikají mrtvá a boční ramena, odříznutá od hlavního toku. Řeka a její tvar se neustále mění. Meandry řeku zpomalují. Velká část našich toků včetně Moravy byla ovšem v nedávné minulosti narovnána a zahloubena, četné meandry odříznuty, takže s výjimkou několika málo úseků ztratila většina našich řek svůj přirozený charakter. Tyto tendence k spoutání našich řek do umělých koryt jsou naneštěstí stále živé.

Říční voda působí na břehy a dno, rozrušuje je a vymílá. Vymíláním břehů se řeka rozšiřuje do stran, vymíláním dna se zahlubuje. Tyto jevy může způsobit i člověk třeba nevhodnou regulací toků nebo nadměrným kácením břehových porostů.

Voda v řece má určitou unášecí sílu. Čím je řeka větší a rychlejší, tím větší je její unášecí síla. Během roku se rychlost řeky mění, např. v době tání je vody v řece více. Rychlost řeky je také ovlivněna sklonem dna - čím je sklon větší, tím voda v řece proudí rychleji.

V řece dochází ke tření mezi vodou a dnem. Drsná a kamenitá koryta způsobují větší tření než koryta písčitá. Řeka s širším dnem je vystavena většímu tření a je více zpomalována.

Během svého toku řeka sbírá a unáší jemný materiál, písek a drobné kameny, kterým souborně říkáme splaveniny. Řeka Morava má z našich velkých řek splavenin nejvíce. Splaveniny při svém usazování zanášejí říční koryta. Korytem pak může protékat méně vody. Nejvíce splavenin bývá po jarním tání sněhu v březnu a po přívalových deštích v červenci.

Řeku ovlivňuje také člověk. Budováním přehrad, napřimováním a upravováním toků, výstavbou umělých koryt a břehů či odvodňováním pozemků může nepříznivě narušit rovnováhu mezi řekou a okolní krajinou. V důsledku těchto činností dochází k trvalému snížení hladiny podzemních vod a potlačování procesů, které se podílejí na tvorbě říčního údolí. V narovnaných tocích voda rychle odtéká do nižších poloh, a tím snadněji dochází ke škodám způsobeným velkou rychlostí i velkým objemem vody. Dlouhodobé následky tohoto jednání ukáže budoucnost.

Úpravy toků se provádějí několika způsoby. Obvyklé bývalo opevnění celého koryta panely, betonem nebo dlažbou spojené s likvidací břehových porostů. Některé menší toky byly dokonce zatrubněny (odvedeny do potrubí) a tak zbaveny života. Jiné toky byly upraveny pouze částečně – jsou na nich zachovány meandry (tok se nenapřimuje) a břehové porosty, a jen nejohroženější části břehů jsou zpevněny kamenem. Tato úprava se nejvíce blíží původnímu přirozenému stavu a nejméně jej poškozuje. I zde však je koryto zahloubeno a následkem toho je trvale snížena hladina podzemní vody. Na drobných tocích v pramenných oblastech se provádí tzv. hrazení bystřin. Jeho cílem je pomocí různých staveb snížit unášecí schopnost potoka, stabilizovat nebo snížit spád bystřin.

Čím je úprava toku bližší přírodě, tím vyšší je jeho schopnost odbourávat znečištění (tzv. samočistící schopnost). Takováto řeka je také pro člověka přitažlivější.

Udělá-li chybu zemědělec, pozná to zpravidla ještě týž rok. Dělá-li chyby lesník po celý svůj život, pozná to jeho nástupce za osmdesát až sto let a pocítí to vnuk a pravnuk tehdejšího majitele. V žádném jiném zaměstnání kromě vodního hospodářství - pakliže se poruší - se neudělá chyba tak drahá s následky tak dalekosáhlými a dlouhodobými..

.

Vladimír Úlehla, 1947

Kdo se stará o toky v povodí?

O vodní toky se starají správci toků. Jsou to organizace, které mají podle zákona povinnost pečovat o vodní toky a jejich blízké okolí včetně břehových porostů. Z hlediska ochrany proti povodním je povinností správců toků zajišťovat pracovní síly a prostředky na ochranu před povodněmi. Správci toků také navrhují příslušným orgánům státní správy, aby uložily vlastníkům nemovitostí ve vodním toku nebo v zátopovém území provést opatření na ochranu před povodněmi.

V povodí Moravy je správcem větších vodohospodářsky významných toků a staveb Povodí Moravy, a.s. Správcem drobných toků v zemědělské krajině je Státní meliorační správa, správcem vodních toků v lesích jsou Lesy České republiky, s.p., malá část drobných vodních toků je spravována obcemi. Některé toky jsou ovšem spravovány i jinými subjekty.

Víte, kdo je správcem toku protékajícího Vaší obcí?

Informaci o tom lze získat na odboru vodního hospodářství referátu životního prostředí Vašeho okresního úřadu.

Břehové porosty

Důležitou součástí břehů jsou stromy. Jejich kořeny zpevňují břehy před vodní erozí. Dřeviny rostoucí na březích vodního toku nebo nádrže nazýváme břehový porost. Může to být jen řada stromů nebo keřů, ale i široký pás podél toku. Břehový porost také zlepšuje kvalitu vody, ovlivňuje vzhled krajiny a plní ještě mnoho dalších funkcí. Je také útočištěm mnoha živočichů a místem výskytu řady rostlinných druhů.

V průběhu let byly mnohde břehové porosty vykáceny a břehy následně upraveny pro pěstování plodin, pastvu dobytka a lidské stavby. Břehové porosty však člověk nemůže ničím plnohodnotně nahradit.

Péče o břehový porost spočívá v pravidelné kontrole a údržbě, odstraňování starých stromů a větví, vysazování nových stromků. Zdravý břehový porost složený z různě starých dřevin různých druhů dobře zpevňuje a chrání břehy, dokonce i při povodni. Břehové porosty nedobře udržované případná povodeň vyvrátí a odnáší s proudem. Zdravý břehový porost však běžné povodni odolá.

Po povodni 1997 se mluví o tom, že velké škody zapříčinily právě stromy, které způsobily ucpání koryt a hromadění dřeva před mosty. Plovoucí kmeny však pocházely nejen z břehových porostů, ale především ze zaplavených lesů, svahových sesuvů a skládek dřeva. K ucpání toků přispělo nahromadění všeho materiálu, který voda nesla, a často i nevhodná a poddimenzovaná konstrukce mostů.

Mokřady

Téměř každý zná močály, rašeliniště, slatiny, zaplavované louky a lužní lesy. Všeobecně tato místa nazýváme mokřad. Mokřady se obvykle vyskytují v místech zaplavovaných vodou – ve sníženinách, podél řek a rybníků. Jsou přechodem mezi vodním prostředím a souší, kde je hladina podzemní vody obyčejně blízko povrchu. Mokřad představuje úplné bohatství živých organismů závislých na určitém vodním režimu.

Mokřady jsou v krajině nepostradatelné. Zužitkovávají chemické a organické látky z vody, produkují množství živé hmoty a kyslíku, zadržují vodu v krajině, pomáhají doplňovat zdroje vody, umožňují neškodné rozlití povodní, chrání půdu před erozí a zachytávají plaveniny.

Lužní lesy

V nížinách kolem řek najdete zbytky lužních lesů. Rostou v nich stromy, které vyžadují dostatek vody a kterým nevadí občasné záplavy. Na místech často mokrých a zaplavovaných se nejlépe daří vrbám a topolům. Takovému lesu říkáme měkký luh. Naopak na místech sušších, kde záplava netrvá dlouho, rostou duby, jasany, lípy, javory a jilmy. Takovému lužnímu lesu říkáme tvrdý luh.

Lužní les, jak jej známe dnes, vznikl dlouhodobým cílevědomým působením člověka. Člověk z něj odjakživa bral dřevo, lesní plody a pásl v něm dobytek. V 17. - 18. století se však začalo zejména na velkých šlechtických pozemcích cíleně měnit druhové složení dřevin - na velkých plochách tak byl sázen dub a jasan. I když takový lužní les nevytvořila příroda, má dnes přírodě blízký charakter.

Lužní les je velmi užitečný, nedovedeme jej ničím nahradit. Žijí v něm tisíce jedinečných druhů rostlin a živočichů. Funguje jako veliká houba, nasakuje a vypařuje obrovské množství vody a pomáhá vytvářet zásoby podzemní vody. Přitom také z vody odebírá živiny a tím ji čistí. Protože je v lužním lese dostatek živin a vody, každoročně zde naroste obrovské množství živé hmoty. Člověk využívá hlavně kvalitní dřevo listnatých stromů. Lužní les však poskytuje i možnosti rekreace, rybolovu a lovu zvěře, představuje i věčnou inspiraci básníkům, spisovatelům, fotografům a malířům.

Lidé mohou lužní les nejen rozumně užívat, ale také zničit, např. regulací a napřímením nížinných řek, nadměrným odběrem podzemní vody. Lužnímu lesu škodí i nízké průtoky v řekách a nízké srážky. Nedostatek vody způsobuje, že lužní les odumírá a mnohé mokřadní druhy rostlin a živočichů mizí.

Nivní louky

Na místě původních lužních lesů vytvořil v minulosti člověk vysoce úrodné nivní louky. Socializace zemědělství a s tím spojená intenzifikace však většinou znamenala jejich neodvratný zánik. Zejména v 70. letech byla většina nivních luk rozorána a přeměněna na pole. Když je však pole zatopeno povodní, úroda je většinou zničena, zatímco nivním loukám povodně prospívají. Žije na nich totiž mnoho druhů rostlin a živočichů, kteří ke svému životu potřebují hodně vody.

Udržované nivní louky navíc, podobně jako lužní lesy, dokážou zadržet velké množství srážkové vody.

Komáři

Přirozenou součástí mokřadů, lužních lesů, zaplavovaných oblastí i obecně údolních niv všude ve světě jsou i komáři. Některé druhy komárů ke svému vývoji potřebují, aby byla jejich vajíčka zaplavena vodou. Tak jsou povodně jednou z příčin vzniku komářích kalamit. Na zatopených plochách, v příznivém ročním období s relativně vysokými teplotami se tak může vylíhnout obrovské množství larev. Komáři jsou pro člověka obtížní svým bodnutím, mohou přenášet i některé nákazy.

V lužním lese a kolem mokřadů komáři nevadí, návštěvník s nimi musí počítat a ochránit se (např. repelentem). Je třeba vědět, že komáři se nelíhnou jen v luhu a v mokřadech, ale doslova v každé kaluži. Pokud nastane komáří kalamita, měla by být v okolí postižených sídel provedena opatření k jejímu ztlumení.

Boj proti komárům je nelehký, nejlépe je zbavit se vody s komářími larvami např. vypuštěním do vodního toku, což v době povodní není proveditelné. Lze také provést chemický postřik. Cena těchto zásahů je však značná. Škodlivost postřiku pro ostatní živočichy závisí na použité látce. Dnes jsou na trhu i prostředky, které, pokud jsou použity ve vhodném okamžiku, hubí pouze larvy komárů.

Hráze, jezy, přehrady

Snaha lidí o spoutání a zkrocení vody vedla od počátků civilizace k budování vodních staveb. Většina z nich se neobejde bez hrází různého typu. Hráze postavené napříč toku vytvářejí údolní nádrže a rybníky, ve kterých je možno zachytit určitý objem vody. Účel tohoto nadržení bývá různý. Dříve budované rybníky sloužily zejména k chovu ryb, byly zásobárnou požární vody nebo zálohou pro suché období. U většiny přehrad se jako jeden z hlavních účelů uvádí ochrana proti povodním. Zároveň však mají sloužit pro výrobu elektřiny, jako zásobárna závlahové nebo pitné vody apod. Tyto funkce jsou často velmi protichůdné a jejich priorita se podle situace mění. Proto je provoz každé nádrže řízen podle manipulačního řádu. Teoreticky lze každou nádrž téměř vyprázdnit, v praxi k tomu však dochází zcela výjimečně, protože nové napuštění může trvat i několik let. Je tedy věcí manipulačního řádu a operativního jednání provozovatele nádrže, jak je nádrž na přicházející povodeň připravena. Po úplném zaplnění již nádrž neplní protipovodňovou funkci a z nádrže do toku odchází stejné množství vody, jaké do ní přitéká, někdy v takovém případě může ohrozit oblasti ležící pod její hrází.

Víte, kdo je provozovatelem nádrže nad vaší obcí?

Obec by měla být včas informována o vypouštění většího objemu vody z nádrže kvůli možnosti vybřežení toku pod ní.

Manipulační řád schvaluje odbor vodního hospodářství okresního úřadu. Občané mají možnost jej zprostředkovaně ovlivnit, neboť obecní úřady se mohou k návrhu manipulačního řádu vyjádřit a docílit tak jeho změnu ve prospěch obce.

Podélné hráze budované kolem toků mají jednoznačný účel - zabránit vybřežení vody z řečiště nebo ohrázované části nivy. I když se většinou nejedná o díla technicky tak náročná jako přehradní hráze, jejich značný rozsah působí finanční potíže při výstavbě i údržbě. Hráze jsou postaveny tak, aby ochránily okolní území před určitým množstvím vody (např. před pětiletou, stoletou vodou). Pokud teče v řece vody více, dochází postupně k přelití hráze, jejímu rozplavování až protržení.

Víte, kde jsou nad Vaší obcí proti proudu řeky hráze nedobudované nebo navržené na nižší stupeň ochrany? Víte, kdo o tyto hráze pečuje a jak?

Jezy jsou na tocích budovány pro udržení hladiny vody na potřebné úrovni. Na některých jezech jsou postaveny malé vodní elektrárny, jinde jez umožňuje odběr vody pro zásobování obyvatel, pro závlahy nebo pro průmysl. I když množství vody zadržené nad jezem není u menších toků významné, na větším toku může manipulace s hladinou na jezu ovlivnit průchod povodňové vlny.

Vybudované přehrady, jezy a podélné ohrázování toků mohou lidem v blízkém i vzdálenějším okolí přinášet pohodlí, určité výhody a do jisté míry i ochranu.

Přestože má vodní stavitelství dlouhou tradici a technické prostředky se neustále zlepšují, není žádná hráz ani přehrada schopna poskytnout proti velké vodě ochranu absolutní.

Povodně

Když přechodně výrazně stoupne voda v řece nebo potoce, hovoříme o povodni. Povodně jsou zcela přirozeným jevem. Ke zvýšení průtoků v tocích a následnému zaplavování pozemků v nivě docházelo dříve dosti pravidelně v období jarního tání a také v období přívalových či trvalých dešťů. Malé povodně přicházejí častěji, velké méně často.

O historii povodní

Po době ledové se výrazné záplavy objevují až v raném středověku, jejich příčinou bylo odlesnění zejména horských oblastí. V 11. a 12. století při kolonizaci pohraničí a horních toků nastalo masivní kácení lesů, neboť bylo třeba velkého množství dřeva a půdy pro zemědělství. Během několika staletí byla odstraněna většina evropských lesů, zbytky zůstaly jenom na horách nebo na nepřístupných místech. Před tisíci lety bylo území naší republiky pokryto z 90 % přirozenými lesy, dnes lesy zaujímají cca 30 % plochy. Podstatně se však liší od lesa původního - tvoří jej většinou jeden druh dřeviny. Tento les zadržuje vodu mnohem hůře než les přirozený.

Původní niva byla členitá a rozmanitá. Až zhruba od 12. století v souvislosti s ději výše uvedenými počala být pravidelně niva zaplavována a zanášena naplavenou hlínou, protože voda díky těmto změnám rychleji proudila z horní části povodí dolů. Tak rychle vznikaly ploché údolní nivy, jak je známe dnes. Odtok vody z povodí se stával nepravidelným, závislým na dešťových srážkách. První problémy se záplavami vytlačily velká sídla dále od řeky na vyvýšená místa.

Lidé se však postupně naučili hospodařit a žít s řekou v úzkém sepětí. Znali ji důvěrně i s jejími rozmary, respektovali ji a chovali ji v úctě a vážnosti. Vztah člověka k řece a vodě se změnil hlavně v posledním století. Lidé začali řeku přetvářet, zkracovat a prohlubovat její dolní tok, upravovat její břehy, aby získali úrodná pole, zabránili záplavám a ochránili plodiny před zatopením.

Člověk se domníval, že vodu zcela ovládl a vrátil se k řece. Postavil domy, silnice, továrny v záplavovém území. Po 2. světové válce bylo rozoráno tisíce hektarů údolních luk, odvodněno mnoho mokřadů, neuváženě regulována většina řek. Hladina podzemní vody poklesla místy až o metr. Odvodněním luk, polí a lesů se zrychlil rozklad organických látek v půdě, čímž se snížila schopnost půdy zadržovat vodu a urychlil se odtok srážkových vod z krajiny. Přestalo se hnojit chlévskou mrvou, a tím dodávat do půdy látky zlepšující půdní strukturu. Začala se používat těžká zemědělská mechanizace, která utužuje půdu, a tím zhoršuje její schopnost zadržovat vodu. Rozsáhlé zornění a zavedení okopanin, především brambor a kukuřice, v posledních dvou stoletích mnohonásobně zvýšilo plošnou erozi půdy a povrchový odtok vody. Rozkolísanost průtoků ovlivňuje i způsob těžby a četné kalamity v lesích. Voda odnáší mnoho rozpuštěných látek, zejména vápník, hořčík, draslík a uhličitany. Z každého hektaru odtéká ročně několik set kilogramů těchto látek, krajina stárne, vyčerpává se a půda se okyseluje.

Krajina ztratila vlivem člověka schopnost zadržet vodu, vysušila se. Voda byla rychleji odváděna do dolního toku a zde se častěji a na delší dobu vylévala do nivy. Narůstaly povodňové škody. Vybudováním záchytných vodních nádrží a regulací i dolních částí Moravy, Dyje, Svratky byla vyřešena ochrana před menšími povodněmi. Předpokládá se, že nastávající změna klimatu se projeví dalším zmenšením odtoku v období sucha a častějším výskytem katastrofálních srážek. Tyto změny však nedovedeme spolehlivě předvídat, svojí činností k nim nicméně přispíváme.

Úprava Moravy, výstavba vysokých jezů a silné znečištění vody drastickým způsobem utlumily život v řece a okolo ní.

Člověk odebírá velké množství vody z řeky nebo z podzemí, staví přehrady, jezy, manipuluje s průtoky v řece, odvodňuje mokré pozemky a buduje závlahy. Staví obrovské vodárenské soustavy, převádí vodu z jednoho povodí do druhého. Tomu všemu se říká hospodaření s vodou. Není to však vždy hospodaření rozumné.

Povodeň 1997

V červenci 1997 jsme na Moravě a ve Slezsku zaznamenali výjimečně vydatné srážky. Vody spadlo tolik (místy až 600 mm za několik dní), že by se s ní nemohla vyrovnat ani naprosto zdravá krajina. Část srážek se vsákla, půda však byla brzy nasycena vodou a voda začala odtékat po povrchu do nejbližšího potoka. Vznikla povodeň výjimečná ve srovnání se všemi doposud pozorovanými povodněmi. Na mnoha tocích byly zaznamenány průtoky větší než tzv. stoletá voda.

V regulovaných a napřímených korytech voda získala rychlost a energii, brala s sebou vše, co jí přišlo do cesty, silnice, mosty, domy. V mnoha místech si voda “vzpomněla” na své staré, široké a klikaté koryto, ze kterého ji člověk přeložil jinam, a vrátila se na své původní místo. Dolů po toku vody stále přibývalo, ale většinou se neměla kam rozlít, bývalá zátopová území člověk ohrázoval proti povodni a postavil tam své stavby.

Povodeň nám připomněla, že niva je součástí řeky a člověk ji využívá na vlastní nebezpečí.

Voda zaplavila téměř celou údolní nivu řeky Moravy a údolí spojené Bečvy. Tento rozliv vody byl rozhodující: snížil výšku povodně a zpomalil její odtok. Tak bylo zabráněno mnoha škodám v níže ležících částech toku.

Povodňové škody

Důsledky povodně 1997 byly pro obyvatele katastrofální. Bylo postiženo více než 150 obcí a měst. Zahynulo 50 lidí. Škody způsobila jak dlouhodobá záplava, tak i síla vodního proudu. Vlivem vysokých srážek vznikly také menší či nepředvídatelně rozsáhlé sesuvy.

Celkové povodňové škody dosáhly podle oficiálních údajů 62,6 mld. Kč. Nebylo však důsledně došetřeno, kde přesně a za jakých okolností škody vznikly, nevíme tedy, kde jsme udělali chybu a čeho se máme pro příště vyvarovat. Opravy jsou prováděny bez dostatečného vyhodnocení většinou do původního stavu před povodní. Při další stoleté povodni, která může přijít mnohem dříve než za 100 let, tak vzniknou na stejném místě další zbytečné škody.

Téměř 30 % povodňových škod představují škody na majetku, který bylo možno před povodní poměrně snadno zachránit (dopravní prostředky, zásoby, stroje). K těmto škodám došlo proto, že občané nebyli včas varováni, popřípadě varování nevěřili nebo jednoduše odmítli reagovat.

Nejmenší povodňové škody vznikly v přirozených úsecích údolních niv s přirozenými koryty vodních toků a s převahou mokřadů, luk a lesů, které jsou záplavám přizpůsobeny.

Naopak největší škody způsobila povodeň v zastavěných částech údolních niv, kde již lidé zapomněli na velké povodně minulosti a kde plně věřili protipovodňovým hrázím.

I tak by ovšem bylo možno mnoha škodám zabránit, stačilo, kdyby byla při novější výstavbě respektována záplavová území a lépe organizována povodňová služba.

V souvislosti s povodňovými škodami je dobré upozornit na to, že se v blízké budoucnosti mohou vyskytovat povodně i větší než v červenci 1997.

V nižších polohách a hlavně v oblasti říčních náplavů se stali rozhodujícími pány nad vodou vodní inženýři... Byli příliš inženýry, byli nadšeni mrtvou hmotou kamene a betonu, příliš věřili ve všemocnost výpočtu. Disponovali také namnoze příliš nebezpečně právem i finančními prostředky, takže se mocně pustili do díla, které bylo přírodě hodně vzdáleno...

Vladimír Úlehla, 1947

Není daleko den, kdy se všeobecně nahlédne omyl, že by se inženýr neznající důkladně biologii a zvláště ekologii, směl pustit s logaritmickým pravítkem do krajiny, aby ji upravil. Původní souhra mezi rostlinným krytem a půdou, mezi půdou a podnebím, mezi podnebím a člověkem byla těmito naivními zásahy dostatečně narušena. Proti přírodní krajině postavilo toto enthusiastické kořistnictví krajinu tak zchátralou, povrchně zcivilizovanou, že pocítí vbrzku každý potřebu vrátit naší krajině její smysl a hodnotu.

Vladimír Úlehla, 1947

... onehdy mi řekl vedoucí inženýr vodohospodářského úřadu: “Nepotřebujeme stavět mamutích vodních přehrad, stačily by beztak jen k tomu, aby záplava sahající jinak nad klasy, sahala jen pod klasy.”

Vladimír Úlehla, 1947

Na jižní Moravě se vyskytuje celkem 33 druhů komárů. U komárů bodá pouze samička, sameček se živí rostlinnými šťávami. Komáři bodají nejvíce za teplých bezvětrných večerů a ráno před východem slunce nebo v dusnu před bouřkou. Komár vyhledává svého hostitele zejména podle jeho tělesného pachu, láká ho pot, tělesná teplota, barva a povrch oděvu. Komáří kalamity jsou způsobovány komáry rodu Aedes, kteří kladou vajíčka na vlhkou, zaplavovanou půdu. Po rozsáhlých vodohospodářských úpravách na jižní Moravě se zcela změnilo druhové složení populace komárů. Počet druhů klesl z 33 na 14. Převažují druhy, kterým vyhovují nové podmínky (druhy kladoucí vajíčka na vodní hladinu).

• V povodí Moravy se nachází 34 nádrží o celkovém objemu 569 milionů m3 a 2 900 rybníků s celkovým objemem 90 milionů m3. Trvalé vodní plochy mají rozlohu 214 km2.

• Kromě nádrží patří mezi vodohospodářsky významné stavby 289 jezů a spádových stupňů, 324 km ochranných protipovodňových hrází, 15 čerpacích stanic.

• Největší nádrže v povodí Moravy (ovladatelný objem v mil. m3):

Nové Mlýny I-III 139,6
Dalešice 127,3
Vranov 122,7
Vír 53,1
Brno 18,4
Mohelno 17,1
Mostiště 10,9
Křetinka 10,5

• P. Gabriel a J. Nacházel v článku Povodně ohrožují životy a stavby tvrdí, že nádrže vltavské kaskády ochrání Prahu maximálně před patnáctiletou povodní, při větších povodních se situace spíše zhorší. (FS ČVUT, Inženýrská komora, 1997)

Celkový objem nádrže - množství vody v nádrži při maximální možné hladině.

Neovladatelný prostor - množství vody nad přelivnou hranou bezpečnostního přelivu po maximální možnou hladinu.

Ovladatelný objem (prostor) nádrže - prostor, ve kterém lze regulovat hladinu vody pomocí výpustí, hrazených přelivů apod.

Mrtvý prostor - část prostoru pod úrovní spodních výpustí.

Pršelo od 7. do 21. července, nepřetržitě 14 dnů. Přišla velká povodeň. Voda v nížinách všechno obilí pobrala a na trávník města Hradiště přinesla. Čtyři neděle se nemohlo z města ven. Voda do pasu na obou ryncích byla, v kostele lavice plavaly.

Kronika města Uh. Hradiště, 1650

Není v lidských silách udržet velkou vodu v bezpečí od lidí, ale je možné udržet lidi v bezpečné vzdálenosti od vody.

Řeka Rýn musí znovu dostat prostor a lidé se musí znovu naučit s povodněmi žít.

Mezinárodní komise na ochranu Rýna

Jak se bránit povodním

Jak se brání povodním v zahraničí?

V USA, Německu a dalších státech se s katastrofálními povodněmi v minulých letech setkali několikrát. Řešení protipovodňové ochrany je proto v těchto zemích velmi aktuální.

Niva řeky Rýna byla v poslední době postižena velkými povodněmi několikrát. S úpravami Rýna se začalo v roce 1817. Sledovaly různé cíle – od ochrany proti povodním přes zabezpečení podmínek pro lodní dopravu až po získávání energie. Postupně byla říční ramena svedena do jednoho koryta, prokopány meandry, postaveny postranní hráze, stupně a boční kanály. V důsledku těchto zásahů došlo k poklesu hladiny Rýna a podzemní vody v nivě a také k podstatnému zvýšení nebezpečí záplav.

Příčinou snížení bezpečnosti obcí před povodněmi je především velká ztráta přirozeného záplavového území (v důsledku ohrázování řeky, výstavby jezů a nádrží). Zmenšování zaplavovaného území vyvolává za stejných průtoků vyšší hodnoty kulminací. Dále dochází k velkému zrychlení povodňové vlny, která již není zpomalována prouděním vody do lužní krajiny. Zrychlení ovlivnilo také střetnutí kulminací povodňových vln Rýna a jeho přítoků.

Proto v Německu postupně nastává změna v nazírání na povodňovou ochranu: povodně už nejsou důvodem ke stavbě dalších hrází, ale k obnově přirozených funkcí řek.

Selhání ryze technického řešení protipovodňové ochrany na horním Rýnu vedlo již v roce 1988 k vyhlášení tzv. Integrovaného rýnského programu. Jeho cílem je zajistit ochranu před minimálně dvousetletou povodní pro porýnská města zadržením 256 mil. m3 vody v nivě mezi Basilejí a Mannheimem. V rámci tohoto programu je postupně vytvářena soustava ekologicky provozovaných poldrů a úseků nivy uvolněných odstraněním protipovodňových hrází.

V roce 1998 byl Mezinárodní komisí na ochranu Rýna přijat Akční plán zaplavování zaměřený na obnovu záplavového území kolem Rýna pod heslem: “Řeka Rýn musí znovu dostat prostor a lidé se musí znovu naučit s povodněmi žít.”

V USA se o účinnosti dosud používané protipovodňové ochrany (přehrady, hráze, regulované toky) začalo pochybovat po povodních v roce 1993. Rozsáhlé povodně, které svou velikostí přesáhly povodně stoleté a někde až pětisetleté, postihly 12 států v povodí řek Mississippi a Missouri. Systém ochranných hrází selhal a nedokázal udržet řeky v korytě, dokonce zhoršil průběh povodně na dolních tocích. Dosavadní investice USA do protipovodňové ochrany přesáhly 25 miliard dolarů, přesto škody způsobené povodněmi dosahují přes 2 miliardy dolarů ročně a stále se zvyšují.

Kalifornie má nejrozsáhlejší protipovodňový systém na světě. V minulých letech tam však nastaly dosud největší povodně. Veřejnost se proto ptá: Nebyly snad hráze a přehrady postaveny proto, aby nás od těchto katastrof ochránily?

Bylo tedy nutné najít jiné řešení, takže se i v USA postupně přechází ze strategie ovládnutí povodní (likvidace povodní pomocí technických staveb) na systém řízení povodně (snížení rizika ztrát na přijatelnou míru pomocí systému mnoha opatření včetně zaplavování vybraných pozemků). Přirozené zaplavování vodou je postupné a předvídatelné, kdežto narušení protipovodňové hráze nebo přehrady nelze předpovědět a jeho následky bývají katastrofální. Asi třetina povodňových katastrof v USA je totiž způsobena přelitím ochranných hrází.

 

Jak si ochranu proti povodním představují někteří naši vodohospodáři?

Současné vedení Povodí Moravy, a.s., hovoří o tom, že v povodí Moravy je třeba postavit nádrže a poldry, které by případnou další povodeň zachytily. Tyto stavby, pokud by byly před povodní zcela vyprázdněny, by měly v povodí Moravy zachytit asi 202 mil. m3 vody (to je sedmina objemu povodně z července 1997) a měly by stát asi 24 miliard Kč.

Vedle vysokých nákladů má toto řešení další nedostatky. Zatím není spolehlivě zjištěno, jaký účinek vlastně bude mít tento systém nádrží na povodeň v celém povodí, jakým škodám bude zabráněno. Chybí také podklady potřebné pro určení velikosti nádrží. Máme k dispozici totiž jen údaje o jedné velké povodni - z roku 1997, a to je málo. Může se tak stát, že postavíme drahé přehrady, zatopíme údolí, přestěhujeme obyvatele, trvale změníme řeku a krajinu, a přesto nebudeme ochráněni. Přehrada neochrání obyvatele žijící nad ní, obyvatele žijící v blízkosti jiných řek, a přijde-li povodeň příliš velká, ani obyvatele žijící pod přehradou.

V ochraně proti povodním jsme se uzavřeli do bludného kruhu. Postavili jsme města, továrny, silnice blízko řek. Při velkých povodních jsme tak více zranitelní. Postavili jsme tedy nákladné protipovodňové hráze. Jsme ochráněni, můžeme tedy stavět u řeky další a další domy. Přijde však povodeň vyšší než naše hráze a vznikají obrovské škody na majetku a životech. Po povodni stavíme větší a dražší hráze a přehrady a cyklus se opakuje – čím více se chráníme, tím větší škody napáchá povodeň.

Jak se rozumně bránit povodním kombinací různých opatření

Rozumná ochrana proti povodním se musí skládat z volných zátopových území, ochranných hrází, změny hospodaření v povodí, informovanosti obyvatel, varovného systému, kvalitních zákonů a také odpovědnosti každého člověka za sebe a svůj majetek. Ochranný účinek všech opatření je nejvyšší, pokud jsou uplatňována v rámci celého povodí.

Musíme pomoci našemu povodí, aby umělo více zadržovat vodu a pak ji pomalu vypouštět. Je nereálné, abychom naše povodí znovu úplně zalesnili, musíme ale postupně zlepšit stav lesů (zejména pokud jde o jejich druhovou skladbu, je totiž známo, že především smrkové monokultury zadržují vodu nejméně), vytvářet malé vodní nádrže a mokřady, vhodně uspořádat zemědělské pozemky (to představuje zejména ve velmi svažitých místech zmenšení jejich rozlohy a znovuvytvoření soustavy mezí), používat protierozní osevní postupy (nesadit erozní plodiny brambory, kukuřici aj. na svažitých pozemcích), zavést pásové pěstování plodin (mj. nikoli orání po spádnici) apod. Napodobujeme tak vlastně funkční přírodu, musíme začít znovu zacházet s povrchovou vodou tak, aby se rozsah povodní zmenšoval. Jedná se o opatření dlouhodobá a náročná, která zpomalí povrchový odtok a zvýší vsakování. V případě katastrofálních povodní mají tato opatření jen omezený účinek, ale obrovský význam mají při malých, ale často se vyskytujících lokálních povodních.

Jak rychle a účinně ochránit sídla a stavby v nivách?

Ochrana sídel v nivách řek a potoků je nedostatečná a je třeba ji řešit ihned. Právě zde totiž vznikly největší škody a ztráty na životech. Musíme si uvědomit, že protipovodňovou ochranou nemůžeme povodňovým škodám zcela zabránit, můžeme je však výrazně snížit.

Na řece Moravě je převážná část údolní nivy chráněná před desetiletou až stoletou povodní.

Na Bečvě se ochrana pohybuje kolem pětileté povodně, kromě Přerova a Hranic. Mimo sídla je protipovodňová ochrana vyhovující až nadměrná, nevznikly zde významné škody.

Existuje jednodušší a levnější ochrana sídel proti povodni než výstavba nových přehrad. Základem nového přístupu k protipovodňové ochraně je zachování maximálně možné plochy pro rozliv povodní. Tím se sníží výška a rychlost povodně a povodeň bude odtékat z krajiny pomaleji, ne jednou obrovskou vlnou. Zvětšena by měla být pouze ochrana měst, obcí a významných průmyslových a zemědělských objektů, a to ohrázováním sídel a zvýšením kapacity koryta. Míra ochrany by měla být zvolena na základě zhodnocení možných škod a nákladů na protipovodňovou ochranu.

Ochranu proti stoleté vodě si mohou dovolit jen velká města. Stát musí chránit i nenahraditelné památky. V místech, kde je ochrana menších sídel technicky a finančně příliš náročná, je třeba uvažovat o uvolnění prostoru v okolí vodních toků. Na těchto místech dokáže nejlépe hospodařit příroda a člověku to přinese velký užitek.

Jak využívat údolní nivu?

Jak již bylo řečeno, zátopové prostory v celé údolní nivě Moravy a Bečvy jsou nenahraditelné pro zmenšení povodňových vln. Aby při zatopení těchto prostor nedošlo k velkým škodám, je třeba přizpůsobit je občasnému zaplavování.

Lépe využívat přirozené funkce záplavového území = zmenšit výlohy daňových poplatníků + zlepšit stav krajiny.

To znamená, že by se v záplavových územích nemělo až na výjimky stavět, měly by se odstranit možné zdroje znečištění vody, odstranit překážky bránící průtoku vody (neprůchodné náspy komunikací) aj. Stavby a zařízení, které zůstanou v zátopovém území, by měly být zaplavování přizpůsobeny. To se týká třeba i zdrojů pitné vody, které přeplavení povodňovou vodou nadlouho znehodnocuje. Také zemědělské hospodaření by se mělo přizpůsobit záplavám, část polí (zejména těch, které v nivách vznikly až rozoráním luk) je lépe zpětně přeměnit na louky, popř. i na lužní lesy, kterým zaplavování prospívá. Je levnější jednou za 10 let přijít o úrodu na poli, než stavět drahou hráz kolem pole. Platí, že čím větší plochy bude možno využít pro zaplavení, tím nižší budou náklady na protipovodňovou ochranu sídel položených níže na toku.

Máte Vaše stavby a pozemky pojištěny proti povodňovým škodám?

Vysoké pojistné je známkou toho, že se Vaše stavba nachází v rizikovém území. Neočekávejte, že veškerou odpovědnost za Váš majetek ponese obec nebo stát. Podle platných zákonů je i věcí vlastníka chránit svůj majetek před povodní.

Kdo má platit protipovodňovou ochranu?

Většina lidí si myslí, že zvládnout povodeň a uhradit vzniklé škody má stát. Tak ovšem byla chápána osobní zodpovědnost za minulého režimu.

Dnes je možné říci, že v Evropě směřuje role státu do prevence povodní - např. zajišťování osvěty, informací, předpovědní a hlásné služby, podpory zlepšování stavu krajiny. Nejlepšího efektu bude dosaženo, pokud se sladí aktivní působení státu a osobní odpovědnost občanů. Ta je spojena s ochranou vlastního majetku a zdraví.

Jak ovlivňují povodeň sídla?

V našich obcích je zastavěno příliš mnoho ploch, chybí stromy, keře, trávníky a vodní plochy, staví se další a další komunikace, manipulační plochy, parkoviště, dláždí se dvory. To vše snižuje možnost vsakování a pomalého podzemního odtoku srážkových vod a zvyšuje rychlý povrchový odtok srážkových vod.

Nevznikají ve Vašem okolí zbytečně další zpevněné plochy bez vegetace, kde se voda nemůže vsáknout a rychle odtéká pryč? Nebyl ve Vašem okolí zrušen mokřad, který zadržoval vodu a byl útočištěm zvěře? Přineslo odvodnění mokřadu nějaký užitek?

Vodní toky v obcích mají většinou koryto zpevněno kamennými nebo betonovými zdmi. To způsobuje, že se i při malém zvýšení průtoků vysoko zvedá vodní hladina. V mnoha obcích byl potok regulován, někde i zatrubněn. Tím se sice zlepšilo odvádění vody z obce, na druhé straně se však urychlil vznik povodňové vlny. Nepromyšlená nebo nevhodně provedená úprava na horní části toku může tak způsobit zhoršení situace na níže položeném úseku toku. Zastavěním blízkého okolí toku se také zvýší ohrožení těchto staveb při povodni.

Zůstal ve Vaší obci zachován dostatečný prostor pro průchod rozvodněného potoka?

Někteří z nás vyhazují staré věci, zahradní odpad a všechno možné do řeky a na její břehy, skladují věci (např. dřevo) na pozemcích v zátopovém území. Při nenadálé povodni může být všechno odneseno vodou, může poškozovat Váš nebo cizí majetek a na nejnevhodnějším místě (např. nad mostem) přehradí koryto řeky a způsobí její vylití jiným směrem.

Některé části obce mohou být při povodni neočekávaně zatopeny také zpětně proudící vodou z kanalizace. Kanalizace je spojena s řekou, a proto stoupá-li hladina v řece, stoupá hladina i v celé kanalizaci.

Je ve vaší obci vyřešena ochrana před zatopením obce z kanalizační sítě?

Varování před povodní

Významnou součástí protipovodňové ochrany je kvalitní informační systém. Předpovědní povodňovou službu zabezpečuje Český hydrometeorologický ústav. Předpovědi můžete sledovat v rozhlase nebo v televizi. Hlásnou povodňovou službu, která varuje obyvatele v místě očekávané povodně, zabezpečují obce a okresní úřady.

Ze zahraničních údajů vyplývá, že včasným varováním a fungujícím systémem operativních opatření lze zabránit až 30 % povodňových škod.

Každá obec má mít svůj povodňový plán. V něm jsou popsána povodní ohrožená místa, je zde uveden způsob varování obyvatel, plán evakuace, plán spojení, náhradního ubytování, zásobování apod.

Víte odkud může do Vaší obce přijít velká voda?

Pro každou obec v údolní nivě by mělo být okresním úřadem vyhlášeno zátopové území. Činnosti (např. stavby) v zátopovém území povolují stavební úřady.

Je v územním plánu Vaší obce zakresleno záplavové území?

Stavět v tomto území znamená vystavovat se riziku občasného zaplavení nebo dokonce zničení stavby.

Je tam stanoveno, zda a jak je možno ochránit pozemky a stavby v tomto území a kde lze stavět bez rizika zaplavení?

Územní plán Vám na požádání předloží na obecním úřadě.

Nejsou nebo nestaví se ve Vaší obci stavby, které budou překážkou případné povodni?

Tam, kde není záplavové území zakresleno v územním plánu, lze v některých případech získat potřebné údaje od správce toku. Pokud tyto údaje neposkytne ani správce toku, lze nechat tok zaměřit a provést potřebný výpočet.

Jsou ve Vaší obci zmapovány oblasti ohrožené sesuvy? Leží Vaše stavba nebo pozemek na sesuvném území?

Sesuvné oblasti se nacházejí ve východní, karpatské části povodí Moravy. V tomto kopcovitém území je zvláštní geologické podloží, náchylné ke vzniku sesuvů. Vydatné srážky přispívají k aktivizaci sesuvných procesů. Informace o sesuvných územích získáte na referátu životního prostředí Vašeho okresního úřadu (OkÚ), nebo na Českém geologickém ústavu, Leitnerova 22, Brno.

Měli bychom také znát naše zákonné povinnosti. K zajištění ochrany před povodněmi jsme povinni umožnit vstup na své pozemky a do objektů k provádění zabezpečovacích a záchranných prací, přispět pomocí k ochraně lidských životů a majetků před povodněmi, spolupracovat při ochraně před povodněmi a řídit se příkazy povodňových orgánů.

V době povodní se vyhlašují stupně povodňové aktivity. První stupeň – stav bdělosti – znamená, že vzniklo nebezpečí povodně. Druhý stupeň – stav pohotovosti – znamená, že nastala povodeň. Třetí stupeň – stav ohrožení – znamená, že hrozí nebezpečí větších škod.

Povodňové komise v obcích pracují po celý rok. V době mimo povodně je jejich povinností provádět prohlídky na tocích a upozorňovat správce toků a vodohospodářský orgán (OkÚ) na zjištěné závady a nedostatky.

Jsou objekty na toku ve Vaší obci udržované? Není potok zarostlý a zanesený bahnem?

Takové koryto pojme jen málo vody.

Občanům nejbližší je povodňová komise jejich obce, která organizuje a řídí potřebnou činnost v obci. Kromě povodňových komisí v obcích, jejichž předsedou bývá starosta obce, existují také okresní povodňové komise, které vyhlašují jednotlivé stupně povodňové aktivity a koordinují záchranné práce ve více obcích. Povodňová komise uceleného povodí má koordinovat záchrannou činnost v celém povodí, jejím předsedou bývá ředitel Povodí Moravy, a.s. Ústřední povodňová komise se sídlem v Praze začíná pracovat, zasáhne-li povodeň více okresů a povodí, jejím předsedou bývá ministr životního prostředí.

Každá obec má mít dle zákona povodňový plán, kde jsou zakresleny nadmořské výšky v obci, dosavadní maximální průtoky a hladiny, popsána problematická místa a ohrožené stavby. Má zde být zakresleno i zátopové území obce.

Pro “zachování paměti” je dobré, když na některé budově v obci je vyznačena maximální hladina historických povodní.

 

V České zemi jednak ustavičně déšť pršal a z toho přišlo veliké řek a potokuov rozhojnění, kteříž to povodňové velicí velmi mnoho sí zkazili. Po upokojení pak tiech vod mnohé vsí, kteréž byly blízko řekám a zvláště na Labi přísedící, odtud na jiná místa se přesadily.

Václav Hájek z Libočan, 1541

Léta od Narození Páně 1118 v měsíci září byla taková povodeň, jaké myslím nebylo na Zemi od potopy světa. Nebo tato naše Vltava, náhle vyrazivší překotem ze svého koryta, ach, kolik to vsí, kolik v tomto podhradí domů, chýší, kostelů úprkem svým pobrala. Nebo v jiných časích, ačkoli se to málokdy stává, aby voda dorážející leda podlahy mostu dosahovala, ale tato povodeň vystoupila až do výše desíti loket přes most.

Kosmas

Uherské Hradiště, obtékané řekou Moravou dokola, na tři ramena rozdělenou, bylo založeno a vystavěno. Plocha mezi vodami není bahnitá, voda bystře obtéká. Pole, louky tučné, tráva dobytku prospěšná. Řeka oplývá rybami všech druhů... Když se Morava vylije, půl míle kolem vody - Oceán. Z Hradiště jsou Benátky, jen po hrázi nebo loďkách je možno se do města dostat.

Z moravských kronik šedesátých let XVII. století

Unie pro řeku Moravu

Na přípravě této publikace se podíleli odborníci sdružení v Unii pro řeku Moravu je občanské sdružení nevládních neziskových organizací a jednotlivců v povodí řeky Moravy. Unie vznikla v roce 1993 s cílem podporovat život v řece Moravě a na jejích březích. Usiluje o její čistotu a iniciuje ekologicky orientované možnosti rozvoje v celém jejím povodí. Unie pro řeku Moravu je podporovaná příspěvky a finančními dotacemi organizací a jednotlivců, kteří se ztotožňují s cíli Unie.

Co chceme?

• Zprůchodnit říční síť pro ryby.

• Vrátit životodárné funkce údolní nivě řeky Moravy.

• Obnovit poslání řeky Moravy v životě lidí.

Od povodně v roce 1997 se věnujeme také problematice ochrany proti povodním. Účastníme se diskuse o funkčnosti a účinnosti doposud užívaného systému protipovodňové ochrany, a na podkladě vlastních poznatků a nových přístupů k povodním v zahraničí upřednostňujeme variantní protipovodňovou ochranu bez budování nových nádrží. Prosazujeme obnovu záplavových území jako poměrně jednoduchou, rychlou a levnou přípravu na další velkou vodu.

Publikace Unie pro řeku Moravu na téma řeky a povodeň:

• Řeka Morava pro život, 9. zvláštní vydání časopisu Veronica.

• Krajina a povodeň, 12. zvláštní vydání časopisu Veronica.

• Analýza povodňových událostí v ekologických souvislostech.

Chcete-li vědět víc o projektech a aktivitách Unie pro řeku Moravu, kontaktujte nás.

Naše adresa: Unie pro řeku Moravu, Panská 9, 602 00 Brno, tel.: 05/42218350

Na této adrese se můžete obracet na ing. Jaroslava Ungermana, CSc., ing. Helenu Královou, CSc., ing. Antonína Bučka, CSc., RNDr. Miroslava Kundratu.

Můžete se také obrátit na naše mluvčí v Olomouci: mgr. Vlastimila Rybku, Univerzita Palackého, tel.: 068/5228354 a RNDr. Miloše Holzera, Univerzita Palackého, tel.: 068/5224347.

Závěrem

Lidstvo ve svém vývoji postupně přešlo od soužití s přírodou v její postupné uzpůsobování k obrazu svému. S technickým pokrokem dokonce opustilo skutečnost, že je součástí přírody. To vedlo ke ztrátě respektu a pokory před přírodou a přírodními zákonitostmi.

Tyto skutečnosti,” jak píše předseda povodňové komise okresu Uherské Hradiště ing. Jaroslav Hrabec, jehož slova pro jejich výstižnost si dovolujeme použít jako závěr této publikace, ale i naivnost a marnost naší lidské snahy jsem si plně uvědomil jako jeden z členů povodňového štábu v roce 1997. Nedostatek historických znalostí, krátká paměť lidí od posledních povodňových událostí a bohorovnost, že technicky jsme napřímením toku, jeho ohrázováním a vysušením nivy již navěky zabránili možným povodním, nám zpočátku dávalo naději, že se velké vodě ubráníme. Z tohoto snu nás tvrdě probudila až skutečnost, když se kolem nás všude valila voda, nejprve kanalizacemi a následně i přetečenými a protrženými hrázemi. Příroda opět zvítězila a za naše velikášství a nedodržení přírodních zákonitostí nás potrestala značnými škodami na majetku a bohužel i na tom nejcennějším, lidských životech.

Domníval jsem se, že na základě tohoto poznání se poučíme a změníme náhled na úpravy toků, hospodaření v krajině i budování obytných a hospodářských objektů v blízkosti řek.

Velmi brzy jsem se však přesvědčil, že lidé jsou zřejmě nepoučitelní. Ještě během povodně vyrukovali pracovníci organizací spravujících povodí s novými plány napřimování, hrázování a budování přehrad, zástupci hospodářských organizací s plány na další zastavování nivy. A zatímco jedni se slzami v očích odstraňovali své po povodni se rozpadající domy, druzí již chodili se žádostmi o stavební povolení na výstavbu domů v území, kde ještě mnohdy stály zbytky vody.

Je to neuvěřitelné a nepochopitelné, ale bohužel pravda a realita. Místo uvolnění prostoru řece, aby mohla volně protékat, jej ještě více zužujeme a velké vodě nabízíme ještě více hodnotnějšího majetku, aby jej poškodila či zničila. Budování hrází těsně kolem řek a problematických přehrad se ve vyspělém světě ukázalo také jako málo účinné, mnohdy situaci naopak zhoršující. Kam se tímto přístupem řadíme ve světovém měřítku, jsem si uvědomil plně při sledování posledního dílu amerického seriálu Živelné pohromy s názvem Povodně, který se právě této problematice věnoval. Při větě komentátora, který tvrdil, že zatímco v Americe a západních státech Evropy se po negativních zkušenostech od úzkého hrázování řek a výstavby přehrad již ustoupilo, v zemích třetího světa se v nich stále pokračuje a plánují se stále nové, mně doslova přeběhl mráz po zádech. Jsme z tohoto pohledu tedy zemí třetího světa a ne vyspělou evropskou zemí!”

Neuvědomíme-li si tedy tyto souvislosti, nebudeme-li se my přizpůsobovat přírodě, v tomto případě řece, ale naopak, nebudou nám platné ani nedávno draze nabyté zkušenosti. Případné povodně způsobí ještě větší škody a my budeme stále jen zemí třetího světa. Je tedy jen na nás, kam se do budoucna zařadíme.

Co by měl každý vědět, když nastanou deště

V případě, že nastane situace ohrožení povodní, budete vyrozuměni:

signálem sirény,

• místními orgány,

• hlášením místního rozhlasu,

• televizí - ČT1,

• rozhlasem.

Co neprodleně udělat:

vytipovat bezpečné místo, které nebude zaplaveno vodou,

• připravit pytle s pískem na utěsnění nízko položených dveří a oken,

• vyčkat na vyhlášení evakuace, obecní úřad bude informovat o místě evakuace, trasách evakuace a evakuaci vlastními dopravními prostředky,

• připravit si potraviny a pitnou vodu na 2 - 3 dny,

• vlastníte-li osobní automobil, připravit ho k použití,

• připravit evakuaci zvířat,

• upevnit věci, které by mohla odnést voda,

• připravit evakuační zavazadla pro všechny členy rodiny (batoh nebo kufr opatřený štítkem s adresou, nezapomeňte na základní trvanlivé potraviny, pitnou vodu, osobní léky, hygienické potřeby, prádlo a obuv, přikrývku nebo spací pytel, osobní doklady, peníze a cennosti, svítilnu, rádio s rezervními bateriemi),

• upozornit sousedy,

• malým dětem vložit do kapsy kartičku se jménem a adresou.

Co učinit pro záchranu života:

1. Hlavní činností je evakuace, vyhlášená signálem sirény, místními orgány nebo místním rozhlasem.

2. Z ohroženého prostoru do evakuačního prostoru se přemístěte buď vlastním dopravním prostředkem nebo hromadným převozem.

3. Řiďte se pokyny orgánů obce a záchranářů při evakuaci.

4. Je-li nedostatek času, okamžitě se přesuňte na vytipované místo, které nebude zaplaveno vodou.

5. Dodržujte zásady pro opuštění bytu:

• překontrolujte uzavření oken,

• utěsněte otvory k omezení průniku vody - kanalizace a odpady v přízemí a ve sklepě,

• hodnotnější předměty přemístěte do vyšších pater,

• svody rozhlasových a televizních antén vyjměte ze zdířek přijímačů,

• uvolněte cestu zvířectvu, pokud není evakuováno,

• uzavřete hlavní uzávěr plynu a vody,

• vypněte hlavní vypínač elektrické energie,

• zabezpečte dům proti zlodějům.

Jak se chovat při návratu:

1. Nechte si odborně zkontrolovat stav obydlí (statická zkouška, obyvatelnost, rozvody energií, stav kanalizace a rozvodů vody).

2. Podle pokynů hygienika zlikvidujte uhynulé zvířectvo, potraviny a polní plodiny, které byly zasaženy vodou.

3. Obecní úřady Vás budou informovat o místech humanitární pomoci.

4. Při obnově studní a zdrojů pitné vody se řiďte pokyny odborníků.

5. Při ztrátě dokladů se obraťte na příslušný úřad.

6. Kontaktujte příslušné pojišťovny ohledně náhrady škod.

7. Účastněte se pokud možno, likvidace následků povodní.

 

Když nastanou deště

Co byste měli vědět o povodních

Publikaci připravili: ing. Helena Králová, CSc., ing. Kamila Florová

Redakční a grafická úprava: PhDr. Václav Štěpánek

Autoři kreseb: ing. Jitka Ficová, Hana Havlíčková

Autoři fotografií: Archiv redakce časopisu Veronica, archiv Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Milo Černoušek, Otto Hauck, Antonín Hrabica, Vilém Reichmann, Tomáš Růžička, Vladimír Řezníček, Petr Ságl

Fotografie na titulní straně: Uherský Ostroh při záplavách v roce 1917. Foto archiv Slováckého muzea v Uherském Hradišti

Za cenné rady, připomínky a doplňky autorky děkují:

ing. Antonínu Bučkovi, CSc, České asociaci pojišťoven, ing. Ivo Dostálovi, ing. Mileně Forejtníkové, ing. Jaroslavu Hrabcovi, doc. RNDr. Karlu Hudcovi, DrSc., RNDr. Miroslavu Kundratovi, RNDr. Karlu Kirchnerovi, CSc., mgr. Radimovi Machů, RNDr. Janu Pokornému, Otakaru Pražákovi, PhDr. Blance Rašticové, ing. Zdeňku Sedlákovi

Publikace vyšla v březnu 1999

Tisk: Tiskárna DIDOT, spol. s r. o., Langrova 43, Brno - Slatina

Vydala Veronica pro Unii pro řeku Moravu